OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Dámy a pánové, pozor! Staří psi PRO-PAIN natočili majstrštych, na kterém spojili údernost svých živých vystoupení s nezvykle kreativní skladatelskou potencí. Není žádným tajemstvím, že PRO-PAIN byli vždy spíše divoká vichřice na pódiu, než rafinovaní studiový skladatelé. Jejich nahrávky nikdy nepostrádaly razanci, ale zněly kolikrát dost jednoduše a chyběla jim nápaditost, kterou by zaujali náročnějšího posluchače. Poslední studiové zastavení z roku 2008 „No End In Sight“ ukázalo, že kapela opouští vody těžkopádného a naštvaného hardcoru a posouvá se víc k melodickému vyznění, ale ani odlehčení stylu nepřineslo žádné velké překvapení a deska působila trochu nedotaženým dojmem.
To však v žádném případě neplatí o novém produktu s výstižným názvem „Absolute Power“, který přestože má neuvěřitelné pořadové číslo 13, vládne až překvapivě svěží silou. Počínaje úvodní „Unrestrained“ kapela přirozeným způsobem pumpuje pozitivní energii, sází do skoku nutící riffy, pěje sborově chytlavé melodie a o nějaké nedotaženosti nemůže být ani řeč. Zdá se, že po téměř dvaceti letech na scéně chytili Gary Meskil a Tom Klimchuck druhý dech a sešlápli u té své metalovo-hardcorové káry naplno plyn. Do studia pozvali po dlouhé době i producenta a možná i díky němu hraje z CD hutný zvuk a jednotlivé skladby nejsou po hudební stránce vůbec nudné.
Klíčem k úspěchu je členitost materiálu, který obsahuje jak rychlé kusy typu „AWOL“ anebo „Divided We Stand“, tak ve středním tempu ubíhající skladby „Destroy The Enemy“, „Road To Nowhere“, či ostřejší a více metalové kousky „Rise Of The Antichrist“, „Hell On Earth“ a třešničku na dortu v podobě dojemné hitovky „Gone Rogue (I Apologize)“. Album tak udrží vaši pozornost po celých 37 minut a v kombinaci s energií, kterou kapela hýří, je těžké jeho kouzlu nepodlehnout. Stejně jako kdysi na živelném debutu „Foul Taste Of Freedom“ se kapele podařilo bravurně smíchat metal, HC, punk a navrch ještě přihodit slušnou porci hitů. U konce jsou zřejmě i časté výměny bubeníka, neboť nový muž Rick Halverson naklepal do nového CD tu správnou „Absolute Power“ a výrazně se tak podílel na zmrtvýchvstání newyorčanů.
PRO-PAIN mají aktuálně takovou formu, že si je dovolím postavit do první ligy hned vedle kolegů z New York City SICK OF IT ALL. Králům NYHC se PRO-PAIN sympaticky přiblížili a mohou za to zejména natlakované vypalovačky „Unrestrained“, „AWOL“, „Divided We Stand“, které sice nepřináší nic nového, ale jejich opakovaným poslechem se vám zrychlí tep a krční svaly vám sami začnou pohybovat hlavou nahoru a dolů. Naopak některé výrazné kytarové riffy nebo melodické vokální linky ve středně rychlých kusech mohou připomenout poslední desky jiných kolegů z NY jménem ANTHRAX.
„Absolute Power“ je zkrátka velmi příjemné překvapení, které ani po důkladném průzkumu neodhalí moc slabých míst. Vykazuje kupodivu i delší trvanlivost a je z něho cítit obrovská chuť do muziky. Vypadá to, že 20 let headbangingu Garymu a Tomovi zdaleka nestačilo a jsou nažhavení vyrazit na další nekonečné štace.
PRO-PAIN chytili druhý dech a jsou k neudržení.
8,5 / 10
Gary Meskil
- basa, vokály
Tom Klimchuck
- kytara
Marshall Stephens
- kytara
Rick Halverson
- bicí
1. Unrestrained
2. Destroy The Enemy
3. Stand My Ground
4. Road To Nowhere
5. AWOL
6. Hell On Earth
7. Divided We Stand
8. Gone Rogue (I Apologize)
9. Rise Of The Antichrist
10. Hate Coalition
Absolute Power (2010)
No End In Sight (2008)
Age of Tyranny - The Tenth Crusade (2007)
Prophets Of Doom (2005)
Fistful Of Hate (2004)
Run For Cover (2003)
Shreds Of Dignity (2002)
Best Of Pro-Pain: 2001 Edition (2001)
Road Rage Live (2001)
Round 6 (2000)
Act of God (1999)
Best of Pro-Pain (1998)
Pro-Pain (1998)
Contents Under Pressure (1996)
The Truth Hurts (1994)
Foul Taste Of Freedom (1992)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Rawhead / Regain Records
Stopáž: 37:13
Produkce: V.O. Pulver
Studio: Little Creek Studio, Gelterkinden (Švýcarsko)
Vážený kolega Sicky, touto cestou by som ti chcel „poďakovať“. Moje rozhodnutie si už nič nového od PRO-PAIN nezháňať, som porušil len kvôli tvojej pozitívnej recenzii na „Absolute Power“.
Presvedčilo ma hlavne tvoje tvrdenie o živelnosti, hitoch a podobnosti s „Foul Taste Of Freedom“. Teraz už môžem skonštatovať, že som urobil chybu... Nebudem tu rozoberať celý môj pohľad na aktuálnu novinku PRO-PAIN, poviem len jedno:
„Absolute Power“ je rovnako „záživný“, ako posledných desať (dvanásť???) albumov týchto newyorských harcovníkov...
PS: Poštou ti posielam zakúpené CD a šek na tých pár euro, čo som za CD utratil.
Dobre
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.